Na programu středečního zasedání zastupitelstva je návrh pilotního projektu participativního rozpočtu pro město Neratovice předložený skupinou zastupitelů v čele s pí Alenou Proškovou. Samotná myšlenka participativního rozpočtu (dále jen PaRoz), který byl poprvé zaveden v brazilském Porto Alegre v roce 1989 a osvědčil se v dalších 100 brazilských městech a šíří se do dalších a dalších měst po celém světě, je dobrá – zapojuje občany do účasti na rozhodování na úrovni měst a obcí i mimo komunální volby jednou za 4 roky a využívá potenciálu občanů přicházet se zajímavými řešeními, která odrážejí jejich skutečné potřeby.
Problémem předkládaného návrhu je jeho značná nedomyšlenost. Zároveň se navrhovatelé neobtěžovali si vyjednávat pro svůj návrh podporu u dalších zastupitelů, takže návrh působí jen jako propagační akce, nikoliv jako snaha návrh prosadit. Už to samo o sobě je podivný postup, nad kterým by bylo možné přihmouřit oko, v případě, že by šlo o návrh kvalitní, a tudíž by ho bylo možné podpořit.
Někdo si možná řekne, že když bude třeba i špatný návrh participativního rozpočtu zaveden, lze jej přece každým rokem zlepšovat a po pár letech už bude fungovat dobře. Jenže v praxi to funguje spíše tak, že zavedením špatně nastaveného participativního rozpočtu se celá myšlenka zdiskredituje a následně bude zrušen, aniž by proti tomu jeho zastánci mohli vůbec něco říct.
Obecně tento návrh úkoluje zaměstnance městského úřadu, aby připravili PaRoz podle série kritérií, která jsou ale velmi vágní či špatně nastavená.
Navržené částky jsou nelogické nebo chybějící
Prvním problémem je jednak nastavení toho, čeho by se měl PaRoz týkat, a dále též vymezení výše nákladů na navržené projekty. Celková navržená částka, která se má rozdělit na projekty v rámci PaRoz, je 400 000 Kč, což je v pořádku. Co ale bohužel není v návrhu vůbec specifikováno jsou náklady na přípravu a organizaci PaRoz.
Pokud mají jít z navržené částky 400 000 Kč, pak se vlastně o neznámou částku ponižuje rozpočet na realizaci vítězných projektů. Pokud nejsou součástí této částky, pak je třeba navrhnout, jaká částka v rozpočtu města bude alokována na přípravu a organizaci PaRoz. To ale v návrhu úplně chybí, takže PaRoz může být stěží realizován, když na něj nejsou žádné peníze, tedy v tom druhém případě. V prvním případě může zase příprava a organizace PaRoz “sežrat” tak velkou částku, že na samotné vítězné projekty moc peněz nezbude.
Další problém návrhu vidím v omezení částky na jednotlivý projekt v rámci PaRoz na minimálně 40 000 Kč. Jaký smysl má toto omezení, je mi záhadou. Pokud občané navrhnou nějaké vylepšení ve městě, které bude levnější, je to jenom dobře. Proč vyřazovat zrovna to, co přinese občanům zlepšení a nestojí moc peněz.
Řada lidí by třeba jen chtěla umístit pár laviček či odpadkový koš někde, kde se na to zapomnělo, nebo natřít zastávku apod. Tyto drobnosti by ale už asi nesplňovaly účetní kritérium investice – pak by občané museli buď návrh předražit nebo by se o něm nemohlo vůbec hlasovat.
Stavařský PaRoz
Oblast, které se bude PaRoz týkat, je zcela na rozhodnutí zastupitelstva. Může si určit cokoliv. Návrh PaRoz z kuchyně pí zastupitelky Proškové ovšem omezuje projekty v rámci v účtové třídě 0 – dlouhodobý majetek. Konkrétně to zahrnuje stavby, bytové domy a bytové jednotky, budovy pro služby obyvatelstvu, jiné nebytové domy a nebytové jednotky, komunikace a veřejné osvětlení, jiné inženýrské sítě a ostatní stavby.
Spousta zlepšení ve městě se ale do těchto kritérií vůbec nevejde. Lidé mohou chtít vysázet stromy, zvelebit park, zřídit mokřad, podpořit konání nějaké kulturní akce nebo poskytnout dětem či seniorům vzdělávací projekt. To vše a spousta dalších věcí může zlepšit kvalitu života ve městě, ale tento návrh PaRoz bohužel počítá pouze se stavbami a opravami staveb, pro což není žádný důvod.
Omezení termínu realizace je příliš přísné
Návrh obsahuje podmínku, že projekt, včetně přípravných prací, musí být realizovatelný do 12 měsíců (zřejmě od hlasování občanů v rámci PaRoz). Zejména s ohledem na to, že návrh omezuje možné projekty na stavby, jde o šibeniční termín.
Má to tedy tu výhodu, že občané už při hlasování o projektech v rámci PaRoz další rok uvidí nějaký výsledek hlasování z předchozího roku. Jenže právě realizace stavebních projektů trvá často déle. Co by se stalo, kdyby projekt do té doby nebyl realizován? Vyplývaly by z toho nějaké sankce pro úřad či jednotlivé úředníky? A co když nestihnutí realizace projektu nebude jejich chybou?
Stejně tak občané mohou klidně navrhnout a odhlasovat například konání akce, která vyžaduje víceletou přípravu, nebo je například k nějakému výročí. Proč by nemohli občané přijít s návrhem, že za dva tři roky se bude cosi konat a ty tři roky bude město tuto akci připravovat? Nebo pokud navrhnou investici do vzdělávací akce, proč by tato akce nemohla trvat déle než jeden rok?
I tento aspekt je třeba v návrhu PaRoz doladit.
Omezení hlasování na jeden projekt není odůvodněné
Návrh PaRoz, o kterém budeme rozhodovat na středečním zastupitelstvu také vymezuje, že každý hlasující může dát hlas pouze jednomu projektu. To prakticky znemožňuje důležitou součást celého participativního rozpočtu, totiž propojení a spolupráci navrhovatelů jednotlivých projektů, a naopak zdůrazňuje jejich konkurenci.
Při prvním představování návrhů jde mimo jiné i o to, že dvě nebo tři skupiny navrhovatelů mohou navzájem podpořit své projekty a pracovat na získání podpory pro ně společně. To by ale hlasující měli mít možnost více hlasů.
Zároveň hlasovací aplikace umožňují i záporné hlasy. Opět tu může nastat situace, že určitý počet lidí projekt podporuje a je jich dost na vítězství projektu při hlasování, ale ještě větší počet lidí naopak realizaci takového projektu nechce, ale nemají možnost hlasovat proti němu. Jediné, co jim zbývá, je hlasovat pro jiné projekty, aby ten, s nímž nesouhlasí, nevyhrál. I když si toto uvědomí, jejich hlasy se rozprostřou mezi různé projekty a projekt, který si nepřáli, může nakonec i zvítězit.
Čili možnost více kladných a například jednoho záporného hlasu by tu být měla. Jinak hrozí, že se z participativního rozpočtu stane místo aktivizace občanů ke zlepšení života ve městě předmět hořkosti a nevraživosti. On i bláznivý nápad může dost lidí strhnout a získat hodně příznivců. Získat pro bláznivý nápad více příznivců než odpůrců je ale mnohem těžší.
Nedostatečná propagace a šibeniční termíny = smrt participativního rozpočtu
Další velkou slabinou současného návrhu PaRoz je způsob jeho propagace. Návrh konkrétně říká: “Do konce 03/2021 zveřejnit v Listech města Neratovice, na úřední desce, na webu města a na oficiálním FB profilu města Neratovice výzvu
k zasílání návrhů projektů – s uzávěrkou 31. 5. 2021.”
Taková propagace je naprosto nedostatečná. A divím se, že to navrhovatelka, pí zastupitelka Prošková neví, když toto je přesně takový ten neratovický standard informovanosti občanů, který sama opakovaně kritizuje.
Kromě toho se má hlasování konat do půlky června.
Čili do konce března vydá zveřejní městský úřad výzvu, ze které se někteří občané dozvědí, že mohou podávat projekty v rámci participativního rozpočtu. Ten musí podat do dvou měsíců, čili do konce května. Už to je přece velmi šibeniční termín.
Následně bude pouze 14 dní na prezentaci projektů a jejich propagaci a pak už se bude hlasovat.
Tento harmonogram je naprosto nerealistický a v zásadě znamená obrovskou výhodu pro ty, kdo o zavedení participativního rozpočtu budou vědět už dlouho před vyhlášením výzvy a už bude mít zajištěnou část podpory pro svůj návrh nebo pro někoho, kdo si může dovolit zaplatit vypracování návrhu a jeho propagaci. Běžní občané, kteří se chtějí nově zapojit do zvelebování města, to ale prostě nestihnou.
Stejně tak občané budou mít pouhé dva týdny na to, aby se s návrhy seznámili, promysleli si, které podpoří, a zjistili si jak provést hlasování. Výsledkem by byla nízká účast občanů a celkový pravděpodobně minimální zájem.
Další neřešené otázky
Kromě toho návrh vůbec neřeší roli zastupitelstva města v celé záležitosti, kromě toho, že dva z pěti členů komise pro participativní rozpočet mají být členové zastupitelstva zvolení zastupitelstvem.
Jenže zastupitelstvo by mělo po hlasování vítězné projekty schválit k realizaci – ze zákona totiž nese odpovědnost právě zastupitelstvo, nikoli úředníci nebo autoři návrhů. Stejně tak zastupitelstvo by mělo konstatovat, že průběh daného ročníku PaRozu proběhl řádně dle pravidel.
Otázkou je také, co udělat, když vítězné projekty z popředí hlasování nevyčerpají rozpočet, nebo by ho naopak jen o maličko překročily – přeskočit projekt daný pořadím hlasování, kterým by byl přečerpán celkový limit (400 000 Kč), a realizovat další v pořadí, který se vejde? Co pak s odloženým návrhem – posunout automaticky do dalšího ročníku?
A co s neúspěšnými návrhy? Budou moci být znovu navrženy v dalším ročníku? Bude tam nějaké omezení? Pokud nebude, nebude problém, že se v dalších a dalších ročnících budou hromadit neúspěšné návrhy z minulých let?
Jak je vidět, tak nevyřešených otázek je v návrhu celá řada. Teoreticky by tyto problémy mohli vyřešit úředníci, kteří dostanou za úkol návrh pravidel a organizace PaRoz. Jenže to má také svá úskalí.
Administrace participativního rozpočtu
Jak už jsem zmínil v úvodu, návrh vůbec neobsahuje financování administrace PaRozu. PaRoz se ekonomicky vyplatí, protože zefektivňuje využití myšlenkového potenciálu obyvatela přináší řadu nápadů, které se v životě města pozitivně odrazí, ale režijní, administrativní náklady města jsou vyšší.
Určitá částka je nepochybně potřeba na náklady na propagaci PaRoz mezi občany. Také úředníci města budou mít s PaRoz dost práce navíc ke své běžné práci. Aktivisté a politici se budou bít v prsa, jak zavedli PaRoz, ale odpracují to hlavně úředníci. V případě tohoto návrhu úředníci navíc mají připravit celý systém, nejen administrovat už hotový systém.
Pokud bude PaRoz pro příslušné úředníky znamenat výhradně více práce při realizaci velmi vágního zadání, které pak budou muset zas a znovu předělávat, sotva můžeme očekávat, že se nadšeně vrhnou do práce, aby vymysleli ten nejlepší možný systém PaRoz. Důležité je také to, aby za tuto práci dostali zaplaceno.
Aby tato částka nebyla vysoká, je třeba daleko konkrétnější, podrobnější a promyšlenější zadání tak, aby určení zaměstnanci městského úřadu mohl ihned začít pracovat na finální verzi návrhu podle přání zastupitelstva. A systém administrace PaRoz musí být také co nejjednodušší tak, aby množství odvedené práce a náklady na tuto práci byly v dobrém poměru k přínosům participativního rozpočtu pro občany města.
Závěrem
Závěrem mohu za zastupitele za Budoucnost pro Neratovice prohlásit, že návrh na participativní rozpočet, jak byl podán, považujeme za neseriózní, nepromyšlený a zmatečný. Schválení tohoto návrhu by s velkou pravděpodobností myšlenku participativního rozpočtu v Neratovicích zabilo na desetiletí dopředu.
Proto budeme hlasovat proti tomuto návrhu. Zároveň jsme připraveni spolupracovat s kýmkoliv, s kým spolupracovat lze, na přípravě kvalitního návrhu participativního rozpočtu pro občany našeho města.
