Projekt nové polikliniky, tak jak byl představen na veřejné prezentaci v pondělí 1. června, má nepochybně své architektonické kvality. Problém spočívá především ve funkčnosti a ceně výstavby, která se vyšplhala z původně nabízených 66 milionů na 137 milionů.
Veřejná prezentace, která trvala téměř 4 hodiny a byla plná emocí a konfliktu, skončila jakousi nepsanou dohodou mezi lékaři a starostou města Romanem Kroužeckým, že dojde ke zdržení výstavby o dalších 5 až 7 měsíců, ale projekt bude přepracován. Došlo k dalšímu příslibu, který byl dán lékařům v minulosti už minimálně jednou, a to že se architekt sejde s jednotlivými lékaři.
Vedení města bude stát před úkolem prosadit do projektu změny, které povedou k tomu, že se skutečně poliklinika začne v dohledné době stavět. Co si myslím, že by mělo vedení města udělat? Podotýkám, že jsem o těchto úpravách nehovořil s architektem, takže jde o jakýsi první nástřel.
Cena výstavby
První věc, na kterou si vedení města musí odpovědět, je otázka ceny projektu. Výchozí pozice vládnoucí koalice byla, že poliklinika musí být finančně návratná – tedy nikoliv návratná v horizontu 25-30 let, ale v horizontu podstatně kratším. Při současné ceně výstavby by to znamenalo poměrně vysoké nájmy ordinací.
Někteří argumentují, že jsou lékaři bohatí a že si mohou vysoké nájmy dovolit. Tento argument na jednu stranu není úplně pravdivý, protože to nelze říci úplně o všech lékařích, ale není ani příliš relevantní, protože lékaři samozřejmě mají i jiné alternativy.
Mohou zůstat v současné poliklinice na Kojetické, mohou přijmout nabídky z jiných obcí, což už například dva pediatři učinili, nebo si mohou najít jiné levnější prostory někde jinde ve městě. Lékaři jsou v zásadě motivováni být pohromadě v jedné budově tím, že pro organizaci lékařské péče je pak dobře zajištěna zastupitelnost lékařů a některé ordinace na sebe navazují. Není to ale motivace absolutní a nepřekročitelná. V případě příliš vysokého nájmu se mohou rozhodnout jinak, než bychom si přáli. Možnosti nepochybně mají.
Samozřejmě v případě, že se část lékařů rozhodne do nové polikliniky nepřestěhovat, bude zřejmě možné nabídnout volné ordinace pro více komerční aktivity v rámci zdravotnictví. A je i dost pravděpodobné, že se zájemci o pronájem těchto prostor najdou. Pak ale ztrácí poliklinika svůj primární smysl, a tím je právě koncentrace základních zdravotnických služeb na jednom místě.
Druhou možností, kterou vedení města má, je to, že se prakticky vzdá myšlenky návratnosti nákladů na výstavbu v historicky krátkém časovém horizontu. To ovšem naráží na to, že město potřebuje celou řadu dalších velkých investic a v nedávné minulosti se zbavilo některých zdrojů příjmů do městské kasy (zejména městských bytů).
Třetí variantou je přepracovat projekt tak, aby se výstavba významně zlevnila. To by ovšem znamenalo primárně zmenšit objem budovy. To naráží na problém, že ani v současné štědře dimenzované budově jaksi nezbylo místo ani na čekárny u praktiků a pediatrů. Čekárny jsou řešeny sedačkami na chodbách ve stylu sedaček v tramvaji.
To je situace, do které se vedení města dostalo svým špatným řízením projektu. Není to snadná situace.
Jak z toho ven?
Kdybych o tom mohl rozhodovat, postupoval bych zhruba takto.
Chybějící čekárny u praktických lékařů a pediatrů je nutno doplnit, aby vůbec poliklinika měla nějaký smysl. Bude přitom obtížné alespoň zachovat současný objem budovy. V části, kde budou umístěni (což by u pediatrů mělo být ideálně přízemí, nikoliv druhé patro jako nyní), bych se rozloučil s myšlenkou, že ordinace budou jen po jedné straně chodby.
Architekt by musel vyprojektovat tuto část budovy tak, aby se zde střídala čekárna a dvě ordinace tak, aby jedna čekárna byla pro dvě ordinace tak jako na Kojetické. K lepšímu prosvětlení chodby s menší potřebou umělého světla bych architektovi navrhl zvážit prosklení čekáren do chodby.
Velikost čekáren by pak závisela na možnostech praktických lékařů zvát část pacientů na konkrétní čas. Při současném trendu – a zavedení elektronických receptů a elektronických neschopenek – budou v budoucnu nároky na počty míst v čekárnách nižší. Nicméně nelze předpokládat, že potřeba čekáren zmizí úplně, s čímž zjevně počítá současný projekt polikliniky.
Naopak u většiny specialistů je zvaní pacientů na konkrétní čas snadněji řešitelné než u praktických lékařů, čili u takových ordinací může zůstat v současnosti navrhovaná koncepce čekání na chodbách. U psychologické a psychiatrické ordinace je však třeba zachovat soukromí pacientů, takže tam malá čekárna potřeba bude.
Úspory, prodejny a kavárna
To, že budou dvě ordinace u sebe, umožní také úspornější řešení sociálních zařízení. To je další věc, kterou je třeba s lékaři důkladně prodiskutovat – zda preferují sdílení jedněch sociálních zařízení pro dvě ordinace (a jakých přesně) nebo vyšší nájem. Sdílením by se snížily náklady na výstavbu a zároveň by to nemuselo přinést zaznamenatelné snížení komfortu pro lékaře a zdravotní sestry.
I v rámci současné budovy lze najít nové prostory. Například společná šatna pro personál je zbytečná. Není ani na Kojetické.
Dále jsou zde v prvním patře chodby, které vedou k vnější zdi. Chodba, která vede do zdi, je plýtvání prostorem. Tento prostor je využitelný jinak.
Co se týče komerčních prostor, je v současném projektu lékárna, oční optika a kavárna. Lékárnu bych zachoval, i když není nezbytná. Ale může platit výrazně vyšší nájem i oproti lékařům a zásadně přispět k návratnosti nákladů na výstavbu. U oční optiky je to méně průkazné, ale dejme tomu.
Kavárna je ten prostor, který je možné úplně vypustit nebo zásadně zredukovat. Kavárny nebývají tak ziskové, aby nájem, který je od ní možné požadovat, významně přispěl k návratnosti projektu, ale nárůst nákladů výstavby s rostoucím objemem budovy je značný.
Navíc je vysloveně nežádoucí, aby do kavárny chodili pacienti, z nichž mnozí mohou být infekční. I když název „Kavárna u bacilonosiče“ může být vtipný, toto pojetí kavárny se do polikliniky s infekčními pacienty opravdu nehodí.
Místo toho bych zvažoval variantu jakési letní kavárny, která nebude primárně určena pro pacienty. Jako taková nebude mít velké prostory. Dovnitř polikliniky by měla jen okénko, v němž by bylo možné si zakoupit občerstvení.
Na venkovní straně by ale byla schopna obsluhovat letní zahrádku, zaměřenou nikoliv na pacienty, ale na širokou veřejnost. Zejména rodiče dětí, které právě skotačí na přilehlém dětském hřišti, jsou potenciálními zákazníky takové kavárny, pokud bude zahrádka kavárny dostatečně blízko hřiště.
To nešťastné atrium
Jeden architektonický prvek, který vzbudil největší emoce a dohady, je atrium polikliniky. Asi nelze zpochybnit jeho význam pro přístup přirozeného světla do budovy, ale představa, že bude mít atrium ještě nějaké jiné využití, je spíše zbožným přáním.
Možné řešení je přeměnit atrium budovy tak, aby bylo z jedné strany otevřené do parku a plynule navazovalo na park. Stane se tak nedílnou součástí parku a nebude uzavřeno v budově. Tím získá i využití. Pak je samozřejmě otázkou, jak velké by atrium mělo být a jak se případné změny rozměrů dotknout půdorysu budovy.
Zpět k ceně a nájmům
Ze třech možností, které jsem výše vyjmenoval ohledně nájmů ordinací a návratnosti projektu, je možná zlatá střední cesta. Je možné mírně prodloužit dobu návratnosti projektu, resp. posunout k horní zvažované hranici, čili něco kolem 15 let.
Primárně je ale potřeba si jasně říct, které ordinace v poliklinice nezbytně musí být. A také s ohledem na to mít vykalkulovanou cenu nájmů pro jednotlivé ordinace tak, aby město bylo schopno uzavřít s příslušnými lékaři smlouvy o smlouvě budoucí o pronájmu ordinace.
U ostatních ordinací je možná větší pružnost. Zde je možné počítat, jak s variantou, že si příslušný lékař ordinaci pronajme za navrhovanou cenu, ale také s variantou, že bude ordinace nabídnuta nějakému jinému účelu v rámci zdravotnických služeb.
U některých specialistů je možné zvážit i možnost sdílení ordinace. Někteří specialisté neordinují v Neratovicích každý den a je možné, že by souhlasili i s touto variantou. V takovém případě je ale třeba ordinaci takové situaci přizpůsobit.
Závěrem
Vedení města se svou nemotorností při přípravě projektu polikliniky dostalo do nezáviděníhodné situace. Nejenže je projekt nepovedený, ale výstavba polikliniky se opět zdrží zase o další dlouhé měsíce. Navíc si svým přístupem proti sobě poštvalo nejen zdravotníky, ale také významnou část veřejnosti.
To, že se dokáže vedení města v jeho současném složení z této šlamastiky dostat, je nanejvýš nepravděpodobné.
Na sklonku minulého režimu špičky vládnoucí strany říkávali, že se vůz nepřepřahá, když zajede do škarpy. Ale neměli pravdu.
