„Lesík si žil svým životem, což podle ní bylo špatně,“ říká zastupitelka Anna Spěváčková o přístupu jedné z pracovnic Odboru životního prostředí Městského úřadu Neratovice. „Proto bylo nutné srovnat lesík do latě, aby nezlobil,“ pokračuje.
Podle Spěváčkové došlo k nevhodným zásahům do lesíka:
„Byly vykáceny akáty, které ještě nedávno byly pokládány zahradníky a lesníky za velice nebezpečné tím, že jsou invazivní. Ano, jsou, ale jako jedny z mála stromů jsou schopné se přizpůsobit výkyvům počasí, suchu a zase nadměrným srážkám. Prakticky netrpí škůdci na rozdíl od našich původních dřevin. Přesto byly v lesíku vykáceny, i když se dá předpokládat, že borovice budou ubývat – schnout a padat ve vichřicích bez opory pevných akátů.
Obdobně argumentuje ohledně tzv. náletových dřevin:
„Stejně zastaralý pohled tu je i na tzv. náletové keře a stromy, tj. ty, které si dovolily samy vyrůst na místech, které se vybraly, a proto jsou životaschopnější než zhýčkané dřeviny vysazené člověkem.
I ty byly vyřezány a pokáceny. Zbylé pařezy byly potřeny jedovatými přípravky, aby už znovu nevyrašily. Mechové a bylinné plochy, které brání vysušování půdy, rozjezdily těžké mechanizmy.
Byly uřezány popínavé břečťany, které poskytovaly včelám potravu, stejně tak byly odstraněny porosty ostružin, které lákaly včely na své květy.
Zatímco v mnoha oblastech naší země se ochránci přírody snaží uchovat lesy rostoucí bez lidských zásahů, v našem městě zvítězili lidé se zastaralými a už dávno překonanými názory na zásahy člověka do přírody.
Bohužel, už se nedá nic napravit. Další kus krásné přírody byl zničen.“
Dále se zamýšlí nad lesíkem v širším kontextu:
„Lesík má rozsáhlejší význam. Především ochranný a klimatický – chrání město před emisemi, hlukem a prachem z železniční tratě a přilehlé frekventované komunikace, tlumí klimatické extrémy a ovlivňuje hospodaření s vodou tím, že zadržuje vodu. Je součástí zeleného pásu kolem Spolany, tvoří nárazníkovou zónu v případě výbuchu.
Největší problém spočívá v tom, že všichni, kdo se zúčastnili rozhodování o osudu lesíku, vycházejí ze znalostí a zvyků minulého století. Neznají nebo ignorují nejnovější vědecké poznatky o vzájemném vztahu rostlin a živočichů v ekosystému, zřejmě nikdy neslyšeli o o bezzásahových územích a samovolně se obnovujících lesích s vysokou biodiverzitou.“
