Obyvatelé Lobkovic byli pozváni na setkání o stavbě přístaviště v Lobkovicích prostřednictvím lístečků ve schránkách. Spolu s veslaři jich přišlo kolem 60.
Schůzka začala poměrně nezvykle prezentací firmy půjčující jachty. Po zhruba deseti minutách začali přítomní hlasitě protestovat a požadovat, aby byla prezentace firmy ukončena a začalo se hovořit o tom, kvůli čemu přišli.
Následovala další prezentace, která však byla více k věci. Šlo o prezentaci záměru Ředitelství vodních cest vybudovat soustavu přístavišť na středním Labi, včetně přístaviště v Lobkovicích.
Následovala diskuse, ve které padla celá řada dotazů a argumentů, vesměs přímo proti umístění přístaviště u louky v Lobkovicích, v některých případech proti velkému rozsahu stavby.
Celou diskusi lze jen stěží zaznamenat. Trvala přes 4 hodiny a atmosféra byla hustá tak, že by se dala krájet.
Musím narovinu napsat, že schůzka ukázala politické selhání starostky města Lenky Mrzílkové.
Historie celé záležitosti na mě působí tak, že starostka prosadila změnu lokality přístaviště z původní lokality pod jezem do Lobkovic, podle všeho na základě neformálních rozhovorů jen s několika Lobkovičáky.
Zástupce Ředitelství vodních cest potvrdil, že ŘVC nevybralo tuto variantu, ale ze tří možných variant jej vybralo právě město.
Výsledky komunálních voleb v Lobkovicích, kde její strana získala téměř 41 %, si starostka zřejmě vyložila jako souhlas obyvatel Lobkovic se stavbou přístaviště. Bohužel nedokázala zjistit, jaké jsou skutečné názory občanů Lobkovic.
Nyní slyšíme takové argumenty, že Lobkovičáci byli informováni v Listech města Neratovice, v Lobkovickém listu a informační tabulí na loňské akci u Labe.
Problém je ten, že v Neratovických listech vyšly jen dvě malé vágní zmínky, Lobkovický list ani není orgán města, a akce u Labe byla zábavnou akcí občanského sdružení, na které by těžko někdo hledal oficiální představení investičního záměru města.
Skutečnost je taková, že tato komunikace s občany Lobkovic nezafungovala. Nabízí se otázka, proč stejně jako v případě čtvrteční schůzky nebyli občané oslovení skrze pozvánky do poštovních schránek, což zafungovalo.
Legitimnost postoje Lobkovičáků je často zpochybňována. Tvrdí se, že se záměrem souhlasili a nyní byli zmanipulováni malou skupinou lidí, kteří bydlí u louky, kde má stát přístaviště.
To už je v Neratovicích taková podivná tradice, že pokud někdo nesouhlasí s nějakým záměrem vedení města, je označen za malou skupinu křiklounů, která je terčem různých nevlídných označení.
Možnosti jsou jen dvě, buď jsou obyvatelé Lobkovic snadno manipulovatelní nebo nejsou. Pokud nejsou, pak je jejich nesouhlas se stavbou přístaviště jejich samostatným názorem.
Pokud manipulovatelní jsou, pak mi není jasné, jak se mohlo stát, že je profesionální politička, jejíž strana si získala důvěru více než 40 %, za dva roky nedovedla přesvědčit o vhodnosti vybudování přístaviště v jejich části obce, zatímco malá skupinka lidí, kteří se nikdy politikou nezabývali, dokázala přesvědčit Lobkovičáky o nevhodnosti této stavby během jednoho až dvou týdnů.
Samotná schůzka s občany Lobkovic ukázala, v čem je problém. Vše začalo necitlivým pozváním firmy půjčující lodě a skončilo neschopností přednést relevantní argumenty pro stavbu přístaviště.
Ačkoliv zastupitelé města nebyli na schůzku přímo pozvání, což považuji za málo pochopitelné, dozvěděl jsem se o ní přímo od obyvatel Lobkovic. Pokud si někdo od schůzky sliboval, že získá Lobkovičáky pro stavbu přístaviště v Lobkovicích, pak výsledek byl přesně opačný – i mnozí lidé, kteří na schůzku přicházeli s tím, že přístaviště podporují, odcházeli s tím, že přístaviště by bylo lepší postavit v lokalitě pod jezem.
Do prekérní situace se dostal zástupce Ředitelství vodních cest Ing. Bukovský, který logicky předpokládal, že město vybralo lokalitu v souznění s postoji občanů.
Ukázalo se, že odpor obyvatel Lobkovic proti této stavbě je opravdu zásadní a jsou připraveni se bránit soudní cestou.
Starostka města prostě svou politickou nemotorností dostala město do situace, kdy mu hrozí, že přijde o docela významnou investici, do které již byly vynaloženy nezanedbatelné prostředky.
Nepíše se mi to snadno, neboť svoji roli opozičního zastupitele nevidím v „tepání“ vedení města za každou cenu. Realitu toho, co se v Lobkovicích stalo, lze stěží popsat jinak.
Celou situaci se mohou nyní pokusit zachránit jen zastupitelé města tím, že pověří starostku obnovením jednání s Ředitelstvím vodních cest o změně lokality přístaviště na původní variantu, tedy lokalitu pod jezem, a doufat v ochotu ŘVC i po tom všem jednat.
Komunální politika
