Na středečním veřejném zasedání Zastupitelstva města Neratovice se mimo jiné rozhodovalo o tom, zda má město vést jednání s Římskokatolickou církví o prodeji části Společenského domu. Římskokatolické farnosti pro její činnost již nedostačují prostory místních kostelů a rozhodla se proto nabídnout městu, že odkoupí téměř polovinu Společenského domu, zahrnující zejména starý velký sál a přilehlé prostory. Chce zde mít kromě liturgické místnosti také kancelářské a jiné prostory.
Hlavním argumentem pro prodej je to, že tyto prostory nejsou dlouhodobě využívány a jejich udržování v majetku města s sebou nese nemalé náklady.
V diskusi jsem vystoupil s dotazem na starostku města Lenku Mrzílkovou, zda Rada města uvažovala o tom, jaká bude reakce veřejnosti a jak pro tento záměr veřejnost získá. Reakce starostky města pro mě byla matoucí a pochopil jsem ji tak, že to je zcela irelevantní otázka.
Asi není žádným tajemstvím, že ačkoliv mezi mnou a paní starostkou nejsou žádné osobní animozity (alespoň doufám), příliš si nerozumíme. A tím nemyslím to, že máme odlišné názory, ale doslova, že nerozumíme obsahu toho, co ten druhý říká.
A jelikož mám za to, že demokracie by měla být vládou (koho, čeho?) lidu a nikoliv vládou (komu, čemu) lidu, jsem také toho názoru, že tak významný krok by neměl být podniknut bez toho, že se s ním dokázala přinejmenším smířit, pokud ne přímo ztotožnit, většina občanů města.
O tom podle mě politika je, že se prostřednictvím debaty získává většinový souhlas s tím či oním krokem. Politika podle mě není jen o tom, že jednou za čtyři roky část občanů přijde k volbám.
To platí zejména proto, že ani jedna z kandidujících stran neměla v předvolebním programu prodej významné části Společenského domu, natož Katolické církvi.
Nejde tu o prodej nějaké nevýznamné nemovitosti za městem, ale o prodej velké části městem vlastněné budovy dominující samotnému centru města.
Takový prodej je prostě nezbytně kontroverzní záležitostí. Kontroverznost celé transakce umocňuje i to, že si katolická církev u většiny české veřejnosti významně zkazila pověst, když přijala od Nečasovy a Kalouskovy vlády naprosto neúměrné církevní restituce.
Nejsem si jist, zda je navrhovaný prodej dobrý nápad. Jsem si ale naprosto jist, že není dobrý nápad ignorovat potřebu získat pro tento záměr souhlas veřejnosti. Je to špatně pro město, pro jeho občany a nakonec i pro katolickou menšinu v našem městě.
Logicky prvním, i když ne posledním, krokem k získání veřejnosti pro jakýkoliv takto zásadní projekt je komunikace s opozičními zastupiteli a snaha získat je v této věci na svou stranu.
Nic takového se ale v našem městě neděje. Jen nevím, jestli to je neochotou či neschopností komunikovat. S politickým taktem buldozeru totiž můžete vytvořit jen konflikt, nic jiného.
