Jaroslava Soukupová je již od roku 2006 předsedkyní neratovické ČSSD. Přesto, že je několik let v důchodu, nevěnuje se zaslouženému odpočinku, ale aktivně se zapojuje do života města, pomáhá i živnostem svých synů. Navíc se nevyhýbá další práci, naposledy až do konce prázdnin byla zaměstnána v recepci-vrátnici Společenského domu, kde jsem měl příležitost poznat její otevřenou a laskavou povahu.
Jak se žije v důchodu, když člověk opustí zavedený běh života a ocitne se úplně v jiné realitě?
Když jsem v roce 2005 odešla po 21 letech ze Spolany, kde jsem z organizačních důvodů dostala výpověď, v první chvíli jsem si připadala nepotřebná, je to hrozný pocit. Hlavně jsem se cítila ještě plná síly, což, musím to zaklepat, platí dodnes.
Vykonávala jsem ještě mnoho mimopracovních aktivit, které mě velmi pomohly překonat tu prázdnotu po zaběhlém režimu, takže lépe snášela úděl nezaměstnaného, navíc pouze půl roku před nárokem na důchodové dávky. A vůbec jsem neměla dlouhou chvíli. Byla jsem již tehdy předsedkyní místní sociální demokracie, angažovala jsem se v odborech, dnes jsem předsedkyní Klubu důchodců při Odborové organizaci a.s. Spolana.
Jak je možné někoho propustit po 21 letech ze zaměstnání půl roku před nárokem na starobní důchod? Na co vám pak byla vaše aktivita v odborech, proč se vás nezastaly?
Tehdy jsem navštívila předsedu podnikových odborů, který mi řekl, ať jsem ráda, že je to půl roku před mým nárokem na důchod, jiní že jsou na tom daleko hůř. Myslím si, že odbory dnes nechrání zaměstnance, nemají tu moc, lidé se bojí odborovou organizaci ustanovit, aby nepřišli o práci.
Ale vy jste sama byla předsedkyní úseku, proč jste se nebránila žalobou? Myslel jsem, že bez projednání s odbory nelze z organizačních důvodů člena svazu propustit?
Je to pravda, odborová organizace se musí k tomu vyjádřit. Ochranu má jenom předseda odborové organizace a předsedové dílenských úseků, členové odborové organizace ne. Mě moje výpověď za prvé zaskočila, za druhé se sama za sebe neumím postavit tak, jak si myslím bych to dokázala za druhé, a také jsem brala ohled na mladší čekatelku, která by místo mě přišla o práci.
Předpokládám, že jste obdržela několik mezd navíc?
Je pravda, že jsem obdržela odstupné, které mi v podstatě kompenzovalo moji ušlou mzdu. To byl asi také důvod, proč jsem se s tím již více nezabývala. Pracovat jsem chtěla, tak jsem se snažila práci najít.
V tu dobu jsem prošla několika konkursy a výběrovými řízeními, ale bez úspěchu. Nakonec jsem již jako důchodce nastoupila do dopravní firmy pana Marinova, tehdejší Nerabus.
V současné době se cítím plně vytížená svými aktivitami v politice, veřejném životě i ve svém soukromí při pomoci dětem v jejich podnikání.
Takže vaše děti jsou živnostníci?
Moji dva synové jsou opravdu drobní podnikatelé. Dcera, která je nyní na mateřské dovolené, asi nikdy podnikat nebude.
Jaký vlastně máte názor na OSVČ, respektive na současné daňové zatížení živnostníků? Co si myslíte o výroku ministra Mládka, který živnostníky odsoudil jako parazity za neplacení či minimální odvody do zdravotního a sociálního systému státu?
Já s ním vůbec nesouhlasím. Myslím si, že by si toto vůbec neměl dovolit. Jak to vidím u svých synů, drobní podnikatelé to mají těžké, když chtějí, aby prosperovali a aby se udrželi, pracují bez všech nároků a prebend běžných zaměstnanců, bez volna o sobotách a nedělích včetně všech svátků.
Nevadí vám, že pan Mládek vrhá i na vás jako předsedkyni ČSSD podezření, že byste nejraději vše vrátili před rok 1989?
Myslím si, že pan Mládek o tohle evidentně neusiluje, přesto je nutné jeho výrok odsoudit jako nepřijatelný. Myslím, že to řekl dost nešťastně. Já bych se do minulých časů nevracela.
Tehdy jsem se o politiku nezajímala a veškerou energii jsem věnovala vlastní rodině. Výchova tří dětí nebyla vůbec lehká, zvláště když jsem ještě dálkově úspěšně studovala.
Čtenáři by mi neodpustili, kdybych vynechal otázku, proč jste se rozhodla být v čele místní organizace sociálně demokratické strany?
Do České strany sociálně demokratické jsem vstoupila v roce 1998. Členové MO ČSSD v Neratovicích mě požádali, abych kandidovala do komunálních voleb. Jejich návrh jsem přijala a kandidovala jsem ještě jako nezávislý kandidát.
Tak jsem se seznámila s výbornými lidmi, jako byl pan František Koliandr. Program této strany je mi nejbližší, mohu se s ním ztotožnit a angažovat se za něj.
Protože jsem aktivní člověk, známý svým sociálním zaměřením, přijala jsem návrh na vedení MO ČSSD v Neratovicích a od roku 2006 pracuji z přesvědčení jako předsedkyně.
Lídrem na kandidátce je však Pavel Šanda. Znamená to, že vy osobně byste neusilovala o místo starosty či místostarosty?
Možná, že před několika lety bych o tom uvažovala, pokud by vůbec taková možnost byla reálná, ale dnes si myslím, že by měli dostat prostor mladí lidé.
Myslíte si, že se program sociální demokracie věnuje dostatečně problémům mladých lidí?
Myslím si, že pozornost k potřebám mladých lidí je spíše věnována příspěvkem při narození druhého dítěte a částečně mladým rodinám v podpoře vzniku školek, než mladým lidem, kteří teprve ukončili vzdělání, ať již jako studenti nebo učňové.
Pro ně žádný potřebný program nebyl vytvořen s výjimkou ochrany studentů před placením školného.
Přejdeme od politiky k vašim zálibám a koníčkům. Máte na ně vůbec čas, a pokud ano, kdy se jim věnujete?
Času moc nemám, to je pravda. Ale sám dobře víte, že chodím ráda tancovat na plesy a ještě raději na tancovačky. Navštěvuji také kvalitní divadelní představení i ve Společenském domě.
Horší je, že si někdy zakoupím vstupenku a pak s hrůzou zjistím, že mám v ten den být na třech stejně důležitých místech.
Ráda cestuji i do zahraničí, avšak platí zde to samé jako při návštěvě divadel. Přestože si dlouho dopředu plánuji výlet nebo dovolenou, přijde najednou pro mne nutnost být na druhé straně zeměkoule.
Považujete to tedy za klad nebo za zápor, že máte tolik zájmů?
Nevím, jak bych odpověděla, asi že v nečinnosti bych se asi zbláznila.:)
