Ve čtvrtek 7. srpna už to bylo 10 let, co byl v Mlékojedech slavnostně odhalen pomník Ladislavu Uhrovi, mlékojedskému rodákovi a letci, který v řadách britského Královského letectva (RAF) bojoval proti nacistickému Německu ve Druhé světové válce. Při této příležitosti svolal PhDr. Miroslav Pavlík vzpomínkové setkání u pomníku, o jehož vybudování se také zasloužil.
Sešly se zde hlavně příbuzní Ladislava Uhra a místní vysloužilí vojáci.
Proslov přednesl Josef Kubias, stejně jako jednu svou protiválečnou báseň.
Následně si všichni už neformálně povídali, vzpomínali na své zážitky a zkušenosti, ať už z armády nebo z mlékojedské historie.
Přinášíme celý projev Josefa Kubiase, stejně jako jeho báseň Zakopaná touha.
Vážení přítomní, přátelé, sousedé.
Prostě vy všichni, kteří jste nelitovali času a přišli vzpomenout s námi dne, kdy byl odhalen tento památník letci, seržantovi, Ladislavu Uhrovi , zdejšímu rodákovi, v roce 1991 povýšenému ministrem obrany na plukovníka in memoriam.
Je tomu právě deset let kdy byl odhalen za přítomnosti zahraničních i našich státních činitelů, vojenských přidělenců Polska, Francie, Velké Britanie.
Tento pomníček vznikl zásluhou plk. PhDr Miroslava Pavlíka, který zde pronesl zásadní projev. Budu citovat některé jeho pasáže pro ozřejmění. Ještě odbočím k vedlejšímu pomníku legionářů, padlých v I.světové válce, a v souvislosti s tím k několika datům. Byl zřízen díky Výboru pro postavení pomníku, ve dvacátých letech minulého století, jehož předsedou byl již zapomenutý Josef Šťastný z Mlékojed. Slavnostně byl odhalen 23. července roku 1922, tedy před 92 lety. Slavnostní projev přednesl čs.legionář npor. František Uher z Mlékojed.
Letos je to sto let od začátku I. světové války. Přejme si, vzhledem k současné světové situaci, aby to nebyl začátek třetí.
Ale zpět k tomuto památníku.
Byl vytvořen studenty a profesionály Střední průmyslové školy kamenické a sochařské v Hořicích, v dílně pana učitele Milana Danihelky. Portrét hrdiny a státní znak, jsou dílem ak. sochaře Michala Moravce. Konečné úpravy místa podle návrhu Ing.arch. pana Hořavy, provedla I. Polabská. Odborný dohled konal odbor výstavby MěÚ, vedený tehdy ještě panem Koníčkem.
Slavnostní odhalení bylo provedeno 7.srpna 2004. Vzpomínáme tedy desáté výročí jeho odhalení.
Myslím, že nebylo dosud plně doceněno co všechno plk. Pavlík, dnes už jen čestný předseda Vojenského sdružení rehabilitovaných vojáků z povolání ČR,prostudoval v archivech, dojednal s poslanci a ministry přítomnost významných legionářů a osobností, vydupal peníze na uskutečnění, až po konečné slavnostní odhalení za přítomnosti slavného letce generála Fr. Fajtla, který už také nežije, i s legendárním přeletem stihačů nad Mlékojedy. Na jejich přelet jsem tehdy jako moderátor předem upozornil, aby se lidé nelekli, protože to byl nízký přelet.
Jak řekl jeden z přátel – to musel přijít pořádný chlap z jižních Čech aby se tu tohle všechno uskutečnilo. A nejen to.
Láďa Uher se narodil 3. srpna 1914 v tomhle domku č. 36, tedy 6 dní po vyhášení I.světové. 28. 6. byl atentát na císaře, 28. 7, tedy za měsíc byla vyhlášena. Podle jeho učitelů byl vždy první ve třídě, chytrý, zdvořilý. Jeho touha bylo černé řemeslo, motory ,letadla. Nastoupil do Českomoravských strojíren.
Tady každým rokem dostával koncem roku knihu s věnováním – nejlepšímu žáku v Pokračovací škole i od závodu.
Při nástupu na presenční vojenskou službu se mu splnil sen. Byl přijat k letectvu v Hradci, následoval Prostějov, letecký výcvik, stal se pilotem 6.leteckého pluku v Chrudimi. Koncem května roku 1939 ( po březnovém obsazení nacistickým Německem), se oženil, ale už na sv.Annu 26. července, na výzvu Svazu letců opustil domov a šel splnit slova přísahy. Ilegálně překročil hranice do Polska. V Krakově se přihlásil do českého legionu a hlásil se do polského letectva. Cestou na Tarnov byl vlak bombardován a v nastalém zmatku se Láďa Uher s Drmelkou, Kopeckým a Stočesem odpojili od skupiny
a vlastní cestou se dali do Lublina a byli odesláni k 6. leteckému pluku Lvovskému. Byl zařazen k 65. letce kde zahájil výcvik na školním letounu PWS.
Po 10 hodinách letu už byl zapojen do bojových akcí. Následuje přelet se zachovalými letadly do Černovic v Rumunsku, kde byli zajati a internováni. Podařilo se jim utéct a odplout s polským transportem. V polovině prosince z Konstance, s lodí Král Karol do Bejrůtu, odtud v lednu 1940 lodí Champolion do přístavu Marseiles ve Francii. Tam se přihlásil do polského tábora a po nalétání potřebných hodin zařazen do jednotky 1/145 Polonéze de Varšovie divizen Myslivski, a nasazen do boje při obraně Francie jako jediný Čech stihač v této jednotce, která měla při obraně 17 sestřelů. Při leteckém přesunu z letiště Mions do Breux, byl 2.6. 1940 raněn.
Po porážce Francie se jednotka přemístila lodí do V.Britanie. Tam se Láďa Uher přihlásil do polské skupiny brit.král. letectva. Byl zařazen jako stihací pilot 46.stihací perutě při obraně V.Britanie. 26. května 1941 převzal za své hrdinství v boji s nepřítelem Polský válečný kříž. Následuje služba u 257 stihací perutě RAF. Ta byla dne 30.6. 1941 zvednuta k operačnímu bojovému letu nad Severním mořem. Došlo ke střetu s početnou skupinou německých stihačů, při kterém byl Láďa Uher sestřelen. Při nízkém letu nemohl pro záchranu použít padák. Jen barevnou záchrannou vestu, která měla vydržet na jednu hodinu.
Bohužel záchrana přišla až po dvou hodinách, a to už ho nenašli.
Tak skončil hrdinský život rodáka z Mlékojed, který byl v r. 1991 rehabilitován a povýšen na plukovníka ČA. Tolik jen abychom si připomněli jeho životní cestu až do jejího konce v Severním moři. Každý rok zde klademe kytici. Každých 10 let bychom si to měli připomínat.
Děkuji vám za pozornost.
26. července 2014
Zakopaná touha
Proč umřít mám
když tolik se chce mi žít,
lesem bloumat
a v rodnou zemi zrno sít?
Proč člověk zabíjí druhého člověka
a nenechá ho v klidu žít?
Či je to kletba odvěká,
víc všeho než druhý mít?
Proč je mnohdy zlo silnější
než dobrota a láska,
proč obojí ničí ten silnější,
ta zlovolná cháska?
Proč když jedna válka skončí
hned druhá po ní málem začíná,
kterou připravují náhončí
těch, co všeho hojnost má?
Teď hladovím tu v zákopu
a jen jednu touhu mám.
Rodnou hroudu okopat
a do ní nové zrno dát.
Už nechci slyšet žádné hurá
a v kruté seči krvácet
pro cizí zemi, co majetkem je chorá
a v dobré se nechce obracet.
Chci jen přežít – přežít – přežít.
Josef Kubias
