Jaroslav Rajchl je docela velký pořízek. Potkali jsme se, když fotografoval městskou akci probíhající na náměstí Republiky, a domluvili jsme se na rozhovoru.
Četl jsem ve volebních listech, že pracuješ jako řidič? To místo ti dohodil Standa Šnaidr?
Ne, ne, tu práci jsem vykonával ještě předtím, než jsme se se Standou poznali. Standa rozváží potraviny, zatímco já rozvážím elektrospotřebiče, nábytek, kuchyně a chemikálie ze společnosti Lach-ner.
Takže pracuješ s jedy?
Určitě, samotná manipulace s jedy a hořlavinami je nebezpečná. Jinak i taková velká (americká) lednička váží mezi 140 až 180 kg.
Takže tvoje práce předpokládá fyzickou sílu?
Fyzickou i psychickou.
Myslíš stres při řízení?
Ano, protože některé závozy mají časový harmonogram. To se týká chemikálií i normálního zboží.
A baví tě taková práce?
Samozřejmě, že mě baví. Jinak bych ji nedělal.
Ale ty si dělal před tím něco jiného?
Ano, dělal jsem asistenta obchodního oddělení v Supermarketu EVA na Mělníku.
???
Myslím si, že moje místo někdo nutně potřeboval, ale více bych to nerozváděl.
Myslíš si, že u nás funguje rovnost příležitostí pro každého občana?
Já si myslím, že ne. Myslím si, že příležitosti se dneska dají najít hlavně díky konexím.
Nebylo to tak vždycky? Za komunistů každý potřeboval stranickou knížku nebo papalášskou protekci?
Já si myslím, že dneska je to pořád to samé. Bohužel!
A nemůžou si za to občané sami, když se s takovými poměry nepoperou?
Já si myslím, že to ani nejde, když člověk jedná sám jako jednotlivec. A tihle lidi nemají žádnou možnost se bránit proti těmto nepravostem. Při pohovoru člověku řeknou: „My se vám ozveme“. A jen mizivé procento opravdu toto slovo dodrží.
Není to tím, že je na jedno místo příliš mnoho zajíců – zájemců o práci?
Určitě je to tím. V dnešní době se vypisují výběrová řízení i na toaletářku. Dnešní ideální zaměstnanec je velmi flexibilní vysokoškolák do třiceti let, který má aspoň deset let praxi a v případě žen nemůže mít nebo alespoň nechce mít děti.
Jak z toho ven?
To opravdu netuším.
Vloni si vstoupil do ČSSD. Jaký si pro to tedy měl důvod?
Vstoupil jsem do ČSSD z přesvědčení, že můžu zlepšit určité věci v našem městě.
Je to tak s Neratovicemi špatné?
Dle mého to není až tak špatné, ale domnívám se, že by to mohlo být daleko lepší.
Kandiduješ za ČSSD na poměrně vysokém místě? Počítáš s tím, že by si mohl být náhodou zvolen?
Určitě bych byl rád zvolen a budu vděčný za každý voličský hlas. Pokud by se to opravdu stalo, budu se zasazovat o to, aby každá část obce měla svého okrskového policistu a o zřízení městských technických služeb.
Zeptám se tě teď již docela trapně na koníčky?(Jaroslavova přítelkyně, která je přítomná našemu rozhovoru, se neubránila hlasitému smíchu).
Vzhledem k mému pracovnímu vytížení mnoho času na nějaké záliby nemám, ale i přesto jsem členem občanského sdružení Aktivita Neratovice, která pořádá různé akce pro děti i dospělé. Baví mě fotografování, což využívám v příspěvcích (pro velice čtené – pozn. red.) internetové Neratoviny.
Chceš něco vzkázat čtenářům těchto velice čtených novin?
Lidi, buďte sví a zajímejte se o to, co se ve vašem městě opravdu děje.
Děkuji za rozhovor. Chceš ještě něco dodat?
Přítelkyně řekla: „Dobrou noc“!
