Včera ve Společenském domě proběhla vernisáž výstavy Fotografové války, představující unikátní fotografie pořízené českými vojáky na frontách tohoto masakru.
Fotografie nezachycují žádné hrdinské činy či výjevy válečné propagandy. Jsou naopak velmi střízlivým pohledem na život vojáků, ale také civilistů, na frontové linii či těsně za ní.
Místo čísel a velkých bitev vidíme na těchto fotografiích reální lidi, jejichž životy válka tak hrozně zasáhla.
Celkově výstava působí jako odsudek militarismu a války, což je cenné zejména dnes, kdy zuří krvavé válečné konflikty na Blízkém východě a dokonce i na evropském kontinentě.
Včerejší vernisáž zahájila přivítáním hostů starostka Lenka Mrzílková. Po té se slova ujal ředitel Společenského domu Ivan Fried, který představil kurátora výstavy Jaroslava Kučeru, slavného českého fotografa, držitele řady mezinárodních ocenění, jehož fotografie zdobí stěny mnoha prestižních galerií.
Po té se slova ujal sám Jaroslav Kučera, aby s velkým zaujetím hovořil o vystavovaných fotografiích a zejména pak vojácích, kteří tyto fotografie pořídili.
Jiří Hlavice, autor výstavy Po stopách Velké války v prvním patře Společenského domu, která doplňuje hlavní výstavu, krátce pohovořil o tom, jak fotil místa velkých bitev Velké války téměř sto let po té. Všechna tato místa jsou poseta hroby a pomníky, které připomínají padlé a jsou varováním pro další generace.
Pak se účastníci vernisáže odebrali do Malého sálu, kde promluvil Roman Dvořák, který k výstavě přispěl (nejen) zapůjčením artefaktů z Velké války, a svou báseň tradičně přednesl Josef Kubias.
Následovalo promítání krátkého, ale velmi působivého filmu Josef Měrka, vojáka padlého na italské frontě ve Slovinsku, po jehož stopách šli autoři filmu Adam a Ondřej Měrkovi z Holešova.
