Přinášíme osobní svědectví ze třech domácností, které prošly testováním na přítomnost nového typu koronaviru, jehož pandemii v současné době čelí prakticky celý svět. V jednom případě byl test pozitivní. Přečtěte si jejich příběhy.
Svědectví první:
Čekali jsme na výsledky, abychom mohli jít k lékaři s dvouletým synem
Děti měly suchý kašel a vysoké horečky, hlavní příznaky nákazy koronavirem. Říkali jsme si, že ho neměly kde chytit, snad jedině po cestě ze Slovenska, třeba na Hlavním nádraží, kde se pohybuje hodně lidí, nebo pak až v Neratovicích. Ale raději jsme v pátek 20. března zavolali na hygienu.
Druhý den přijela sanitka, lékařka se oblékla do ochranného obleku, přišla k nám do bytu, kde odebrala dětem vzorky z krku a z nosu.
V neděli se stav dvouletého syna hodně zhoršil, měl vysokou horečku přes 40 stupňů. Volali jsme pohotovost, kde nám řekli, ať přijedeme. Nemáme ale auto a k tomu podezření na koronavirus, takže nám řekli, ať snižujeme teplotu pod 39 stupňů a ráno jdeme k dětskému lékaři.
V noci dostával každou hodinu vlažnou koupel a čípek na snížení teploty. Teprve k ránu mu klesla teplota na 38 stupňů.
K lékaři jsme ale ráno mohli jít teprve po výsledcích testů. Volali jsme už ráno na hygienickou stanici, kde už měli výsledky, které nám jen nestihli zavolat. Naštěstí byly negativní. A tak jsme mohli jít konečně k lékaři, kde nás objednali na přesnou hodinu, ještě ten ten brzy odpoledne.
Synovi zjistili angínu, antibiotika brzy zabraly a teď už jsou obě děti zdravé. Nicméně hygiena nám řekla, že ještě 14 dní po testu máme zůstat v karanténě.
Svědectví druhé:
Nejhorší bylo napsat svým blízkým, že jsem pozitivní
Všichni se asi snažíme „to“ nechytit a dělat pro to maximum. Zvlášť když patříte do rizikové skupiny. Já jsem astmatik a stále jsem poslouchala, jak by to pro mě mohlo být vážné. Jedno odpoledne jsem si seděla na balkoně a bylo mi dobře a za pár hodin jsem měla zimnici, horečku 39,2 °C, bolesti celého těla, hlavně zad a hlavy. Druhý den jsem začala i kašlat a moje dcera, která s námi nežije zavelela, že mám volat na hygienickou stanici.
Myslím, že kdyby mě k tomu ona neponoukla, asi bych nevolala a byla bych jako spousta jiných nemocných prostě jen doma, než to přejde, a doufala, že to bude dobré. Můj syn měl jen bolesti zad a hlavy, ale jiné příznaky neměl.
Nakonec jsem zavolala, byl víkend, takže jsem nemohla volat mojí doktorce, ale na hygienu. Tam mi po vyptávání na symptomy a na moji léčbu astmatu řekli, že mi zavolají sanitku na odběry. Přijeli hned druhý den brzy ráno a vzali mi výtěry z krku a nosu. Prý si mám zavolat sanitku, kdyby se zhoršilo dýchání.
Musím uznat, že se mi ulevilo už jen pro tu rychlost, jakou to všechno mělo.
Čtvrtý den jsem měla už jen 38,2 °C a pátý den pod 38 °C, ale rozjel se mi víc kašel. Bylo mi líp a měla jsem pocit, že jsem nikam volat nemusela, že to je jen normální chřipka nebo nachlazení. Ten pátý den mi ale volali z hygieny, že jsem bohužel pozitivní. Nejdřív to byl šok, vadilo mi, že v sobě něco tak hnusného mám… Pak bylo to nejhorší, napsat to svým blízkým, dceři, mámě, přátelům…
Výhoda těchto situací je, že poznáte, jaké máte skvělé přátele. Taky mě to zbavilo strachu. Vím, že kdo má dobrou imunitu, to zvládne jako můj dvacetiletý syn, a dokonce i lidi s astmatem to zvládnou jako hnusnou chřipku. Píšu to s vědomím, co to může napáchat, ale na druhou stranu žít ve strachu taky není správná cesta.
Teď jsme se synem 18. den v karanténě. Jeho bolela pak už jen hlava, občas zakašle, nic jiného. Já mám stále kašel. Zítra nás čekají kontrolní testy. Tak snad…
Svědectví třetí:
Asi budeme muset na test znovu
V pondělí 16. března onemocněl přítel – měl kašel jak blázen, teploty, volal své obvodní lékařce, která mu předepsala erdomed a řekla mu, aby preventivně nechodil mezi lidi, a že má znovu zavolat, pokud omarodí někdo z rodiny.
To se samozřejmě brzy stalo mně – bolení v krku, bolest hlavy a teplota. Chtěla jsem to vyležet, ale nakonec jsme stejně volali, protože jsem měla pořád teploty přes 38,5 °C.
Doktorka nám řekla, že nás nemůže vyšetřit, dokud nebudou testy, a ať se spojíme s hygienou. Volali jsme na Mělník. Tam nám sdělili, že nám musí lékařka vypsat žádanku a poslat nás na odběrové místo, kde je volno. Pak byly ještě nějaké zmatky, ale doktorka nám vypsala žádanku a zjistila z hygieny, že mělnická nemocnice, ani Bulovka problem nepřijímají, tak jsme museli jet do Mladé Boleslavi, kam jsme se měli přihlásit přes internet.
Aplikace nefungovala, tak jsme volali na 1212, kde nám dali číslo na mladoboleslavskou nemocnici. Z telefonátu jsme se dozvěděli, že máme přijet autem, tak jsme vyrazili hned. Odebrali vzorky a řekli, že za dva až čtyři dny pošlou výsledky naší obvodní lékařce. To bylo předminulý čtvrtek.
Obvodní lékařka nám denně volala a ptala se na náš stav, jestli se nezhoršuje. Volala i o víkendu.
Výsledky jsme se dozvěděli až v pondělí odpoledne. Byly negativní.
Teploty, kašel, bolesti ale stále nepolevují. Naše lékařka uvažuje o opakování testu, protože naše příznaky i délka nemoci přesně odpovídají nákaze koronavirem.
