Poslední rockový festival pod širým nebem se v Neratovicích konal před osmi lety. Festival Žízeň byl tehdy předčasně ukončen po stížnostech občanů Neratovic na hluk. Čekání na další rockový festival přerušil poslední srpnovou sobotu festival Letní společná koupel. Riziko pořádání takového festivalu na sebe vzaly Společenský dům a hospoda Koupák ve spolupráci s kapelou Sox in the Box.
Nevděčné role první kapely na festivalu, kdy se obecenstvo teprve pomalu začíná trousit, se chopila kapela 5 kg kolem korycanského výtvarníka Romana Hudziece. Nenechala se odradit malým počtem diváků a odehrála své vystoupení tak, jak jsme u ní mohli vidět například na Festiválku pod Ořechem v Korycanech, tedy s přehledem zkušených bigbíťáků.
Během jejich vystoupení se hlediště letního kina postupně zaplňovalo nejen muzikanty ostatních festivalových kapel, ale také návštěvníky festivalu. Mezitím dorazil také Radomil Uhlíř, ústřední postava moderátorské dvojice (vedle autora článku).
Ten tak mohl uvést další kapelu, kterou bylo teplické uskupení Goblin s „plastikem“ Pepou Janíčkem s jejich dávkou irské muziky. V neirsky slunečném počasí se početně neustále sílící diváctvo nechalo unést do atmosféry této ostrovní země, což odhalil stále hlasitější potlesk po každé písni.
Díky další kapele v pořadí se publikum ani změnou na pódiu nevymanilo z moci převážně keltských melodií. Trio Irish Dew jimi hypnotizovalo návštěvníky festivalu až do čtvrt na osm.
Velký ohlas pak sklidilo duo Vasilův Rubáš. Nápaditá hudba s texty oscilujícími mezi projevy intelektualismu a puberťáctví vyzvala zejména ženy a dívky ke zvednutí se z laviček a k tanci před pódiem. Jen nabitý další program festivalu zabránil „Vasilovi s Rubášem“ v přídavku. Poptávka po něm byla velká a hlasitá.
Five O’Clock Tea, kteří nastoupili po nich, předvedli muziku z úplně jiného soudku. Tvrdé kytary kombinované s tiššími pasážemi a kontrast ženského a mužského zpěvu dal vzpomenout na nářezový crossover populární v 90. letech. Obecenstvo jejich hudba strhla k ještě většímu tanečnímu řádění před pódiem a pozvala všechny na jejich společný koncert s jejich vzory z kapely Dog Eat Dog.
Lety mimo pak ubrali na agresivitě a přidali na emocích. Inspiraci pro jejich „spacepunk“ lze vystopovat až k temnějším postpunkovým kapelám 80. let. Ani nejznámější z kapel festivalu nezklamala. Publikum nedbalo počínajícího deště, křepčilo před pódiem a každou skladbu odměňovalo hlasitým potleskem.
Závěrečná kapela Sox in the Box řečeno sportovní terminologií využila domácího prostředí a trochu si pro sebe ukradla pozici hlavní hvězdy festivalu. Při zvukové zkoušce zahrála klasický hit 60. let My Generation od The Who a hned jako první zahráli Breed z nejslavnějšího alba Nirvany Nevermind. Tím dali každému jasně najevo, odkud čerpají svojí inspiraci, ačkoliv všechny další písně byly jejich vlastní.
Soxíci ukázali, že s pódiem kamarádí a že umí výborně pracovat s publikem. Jejich vysloveně zábavné vystoupení bylo výbornou tečkou za festivalem. Večírek pak pokračoval v hospodě Koupák, kde hrály soundsystémy AKT a Dryman.
Dvě stovky diváků u tak nízkorozpočtové akce lze považovat za velký úspěch. Atmosféra festivalu byla opravdu příjemná.
Poděkování za uspořádání festivalu patří Společenskému domu a hospodě Koupák. Neratovinám bylo ctí být mediálním partnerem akce.
