Hudební festival Letní společná koupel, který se bude konat v sobotu 23. srpna v neratovickém Letním kině, se rychle blíží, a tak přinášíme rozhovor se členem jedné z kapel, které zde vystoupí. Na naše otázky odpovídal Bodie z kapely Wolfgang Lederer.
Neratoviny: Název Wolfgang Lederer byl v Neratovicích slyšet už v 90. letech, a teď znovu.
Bodie: Je to tak, naše hudební skupina vznikla už v roce 1994. Tehdy to byla vlastně náhoda. V alkoholicko-toxickém centru MOST na Proseku byla volná zkušebna, tak jsme dali dohromady kapelu.
Ta se ale v roce 1997 nechci říct rozpadla, spíš tak nějak rozešla, na úplný rozpad Wolfganga jsem nikdy ani nepomyslel. Odehráli jsme do té doby 25 koncertů, při kterých jsme využívali filmové projekce a zvukové efekty.
Vystupovali jsme i v zahraničí, což v té době nebylo až tak těžké. Němečtí přátelé nás pozvali do Drážďan na Tschechische Abend.
Neratoviny: Jak vznikl název kapely?
Bodie: Cestou do Drážďan v roce 1994 jsme se zastavili v Terezíně. Místo na nás svou atmosférou hluboce zapůsobilo. Tehdejší baskytarista si tam koupil sadu pohlednic namalovaných terezínskými vězni. Na jedné z nich byl portrét pianisty a harmonikáře Wolfganga Lederera, který spolu s dalšími tehdy známými hudebníky v terezínském ghettu vystupoval a ulehčoval tak spoluvězňům nelehký úděl, což nás inspirovalo k přejmenování nově vzniklé kapely.
Neratoviny: Kapela se rozpadla v roce 1997, ale pak jste se znovu dali dohromady. Pověz nám o tom něco.
Bodie: V roce 2010 jsme zjistili, že bychom znovu rádi vystupovali živě. Dali jsme dohromady uskupení START1, ve kterém kromě mě a Zbyni působil také Petr Ledvina (nyní Pedro Zakatchku). S novým repertoárem jsme odehráli tři koncerty, poté jsme se dohodli na rozchodu. Se Zbyňou jsme ovšem chtěli hrát dál, tak jsme znovuoživili Wolfganga. Nabrali jsme dva nové hudebníky a začali zkoušet. Oprášili jsme některé skladby z 90. let, ale dost jsme je předělali. Složili jsme i nějaké nové věci.
Neratoviny: Tím se dostáváme ke složení kapely.
Bodie: To se měnilo i po obnovení kapely. Hráli jsme nejprve ve čtyřech, ale pak se naše sestava ustálila na třech lidech. Já hraju na kytaru a zpívám, Zbyněk Moravec na basu a Martin Dvořák na bicí.
To nás trochu i zastavilo v rozletu, protože jsme po odchodu druhého kytaristy museli všechny skladby předělat pro tři hudebníky. Navíc je tu propojení s elektronikou, protože využíváme kytarových samplů a zvukových efektů. Takže hrajeme podle metronomu a museli jsme se naučit hrát mnohem přesněji. Muzikantsky to bylo to nejlepší, co nás mohlo potkat.
Neratoviny: Přesto je o vás slyšet jen občas.
Bodie: Je to tím, že nechceme vystupovat tak často jako v 90. letech. Místo toho chceme mít 3 až 4 dobře připravené koncerty ročně.
Neratoviny: Můžeš našim čtenářům říct něco o vašich vystoupeních po roce 2010?
Bodie: V roce 2011 jsme se úplnou náhodou seznámili s americkým výtvarníkem českého původu Thomasem Shalomem Neumanem. Ten je představitelem výtvarného žánru zvaného fusionismus, který se snaží zachytit kouzlo okamžiku.
Svá díla tvoří z různých nalezených věcí. Většinou obsahují pohybové senzory a nahrávku, takže na vás jeho díla například mluví, či jinak reagují.
Shalom vlastní galerii v New Yorku, ale také koupil chátrající kostel v Malešově u Houštky, ze kterého chce udělat místo, kde by různí umělci mohli společně vystupovat.
Pozval nás hrát na vernisáži jeho výstavy v Národní galerii ve Veletržním paláci. Nehráli jsme tam své skladby, šlo o čistou improvizaci. Do toho vystupovala s autorským čtením skupina Unbearables z New Yorku a český Pen klub. Vše do sebe zapadalo a úžasně gradovalo až do velkého finále. To ticho potom bylo velmi působivé.
Naše improvizace ho nadchla, a tak jsme mohli doprovázet otevření a ukončení jeho další výstavy v Praze v roce 2013.
Pozval nás také zahrát na happeningu na předávání cen Galileo 2000 v září minulého roku v italské Florencii, kde vystupovalo na padesát tanečníků, mimů a malířů, a kde mu v divadle La Pergola (kde své italské premiéry uváděl třeba Wolfgang Amadeus Mozart) byla udělena zmíněná cena za celoživotní dílo.
Nyní máme možná více fanoušků v Itálli než u nás doma.
Nahrávky našich improvizací pouští na svých výstavách, například v kanadském Vancouveru.
Neratoviny: Tak to je určitě velký úspěch. Vím, že o Vašem stylu nechceš moc prozrazovat, aby si návštěvníci Letní společné koupele užili trochu překvapení. Ale řekl bys přesto, jaké kapely vás ovlivnily?
Bodie: Hudebně, myšlenkově a vlastně i vizualizací nás nejvíce ovlivnili Pink Floyd. Jinak je těžké mluvit za všechny členy kapely. Někteří naši fanoušci v naší hudbě slyší i vliv The Doors.
Osobně na mě asi nejvíce působí The Cure, Atomic Rooster, ale také Marillion či blues, například v podání Erica Claptona. Takže vidíš, že ty vlivy jsou dost rozmanité.
Neratoviny: Chystáte nějakou nahrávku?
Bodie: Samozřejmě chystáme album. Chceme, aby bylo koncepční. Momentálně na něj máme hotovou zhruba třetinu materiálu. A jelikož jsme perfekcionisti, bude to ještě nějakou dobu trvat, než jej vydáme.
Neratoviny: Děkujeme za rozhovor a zveme naše čtenáře na Letní společnou koupel užít si mimo jiné také koncert kapely Wolfgang Lederer.
