Krajský soud v Praze 25. března vynesl rozsudek a zrušil vydaná územní rozhodnutí pro stavbu Přístaviště Neratovice – Lobkovice. Územní rozhodnutí vydané Městským úřadem v Neratovicích pro stavbu Přístaviště Neratovice – Lobkovice ze dne 21. 4. 2016 a územní rozhodnutí pro stavbu Přístaviště Neratovice – Lobkovice, doprovodné stavby ze dne 21. 4. jsou neplatná.
Žalovaný Krajský úřad Středočeského kraje využil svoji možnost rozsudek napadnout a podal proti Krajskému soudu v Praze tzv. kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně.
Zastupitelstvo města již v listopadu 2018 pověřilo starostu města Romana Kroužeckého jednáním s Ředitelstvím vodních cest o změně umístění přístaviště Neratovice do lokality pod jezem. Podle zákulisních informací však čekalo vedení města právě na rozhodnutí Krajského soudu.
Nyní je rozhodnutí Krajského soudu v Praze, podle kterého je umístění Přístaviště Neratovice – Lobkovice na toku v Lobkovicích v rozporu s platným územní plánem, je platné a účinné, a nyní se čeká na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu.
Krajský soud například konstatoval, že Územní plán ve vztahu k monofunkčním plochám stanovil, že „pozemek p. č. 921/5 měl sloužit výhradně jako plocha mimolesní veřejně přístupné zeleně, na níž bylo možné přípustně umístit pouze malé dětské hřiště či přírodní sportoviště s drobnou architekturou.“
A že „pokud by na tento pozemek mělo být umístěno přístaviště, pak by tomu muselo odpovídat funkční zatřídění odpovídající části pozemku, která by měla spadat do plochy DV – dopravní vybavenost či TV – technická
vybavenost.“
Další ze závěrů Krajského soudu je skutečnost, že „územní plán, jenž byl v napadené věci aplikován jako podklad pro vydání územních rozhodnutí, nevymezuje na pozemcích dotčených danými stavbami žádnou
plochu, do níž by mohla být umístěna stavba přístaviště.“
A v neposlední řadě soud uvedl, že „žalovaný se … v tomto ohledu dostatečně nevěnoval otázce, zda územní plán sídelního útvaru vytváří v dostatečné podobě podmínky pro to, aby daná část území sloužila účelům vodní dopravy.
K tomu bylo zapotřebí komplexně interpretovat územní plán a uvést, zda by umístění stavby pro vodní dopravu představovalo změnu stávajícího charakteru nezastavěného území daného stanoveným funkčním využitím ploch.
Podle soudu správní orgány také neporovnaly zájem na zastavění nezastavěného území se zájmem na jeho ochraně.
Podle Krajského soudu správní orgány dostatečně nevysvětlily, zda a proč bylo umístění staveb v (údajně) nezastavěném území v souladu s charakterem tohoto území, přičemž především vůbec nezvážily, zda bylo umístění staveb v souladu s cíli a úkoly územního plánování a zda se jednalo o řešení, které bylo k nezastavěnému území nejšetrnější.
