V neděli 22. září se od dvou hodit bude konat akce s názvem Japonská neděle. V rámci této akce bude zahájena výstava sbírky japonských novoročních přání a proběhne beseda s majitelem sbírky prof. Jiřím Hudečkem, se kterým přinášíme krátký rozhovor.
Lobkovický zámek bude vystavovat Vaši sbírku japonských novoročních přání. Mohl byste našich čtenářům říci něco o tradici japonských novoročních přání? Na co se tedy mohou na výstavě těšit?
Novoroční přání se posílají na celém světě, ale v Japonsku je tato tradice velmi silná. Japonci ji zahrnuli do svých tradičních zvyklostí, souvisejících původně s oslavami lunárního Nového roku, tzv. šógacu. Vlastně jde o „první měsíc v lunárním roce“.
Oslavy Nového roku probíhají v Japonsku zhruba týden, kdy má většina Japonců dovolenou, a zahrnují řadu aktivit, speciální jídla apod.
Posílání přání je součástí tohoto rituálu. Správné japonské novoroční přání by mělo být doručeno přesně na Nový rok. Pošta je shromažďuje a doručuje najednou.
Na výstavě návštěvníci uvidí kolem 60 přání různých typů a dozvědí se více o této tradici.
Strávil jste v Japonsku celkem tři roky pracovně. Kde jste v Japonsku pracoval a co jste tam dělal?
Byl jsem v Japonsku celkem asi šestkrát v průběhu 15 let, většinou na střednědobých a dlouhodobých pobytech. Nejdelší pobyt trval přes 13 měsíců.
Nejvíce času jsem strávil v tzv. Národních výzkumných ústavech ve městě Okazaki ve středním Japonsku. Tam jsem pracoval jako vědecký pracovník na výzkumu struktury hemoproteinů, molekul důležitých pro naše životní funkce.
Jak jste se do Japonska vlastně dostal a co všechno jste měl možnost poznat ze života v Japonsku, z jeho kultury, zvyků, běžného každodenního života?
Po prvé jsem odjel do Japonska začátkem července 1989, kdy jsem získal stipendium známé švýcarské farmaceutické společnosti Ciba-Geigy. Pak už následovala pozvání z japonské strany, na některé krátkodobé cesty jsem byl vyslán v rámci výzkumných programů v ČR, na kterých se podílím.
Je samozřejmě něco docela jiného být někde jako turista a něco jiného v cizí zemi pracovat jako zaměstnanec. Protože jsem se vracel do stejného místa, měl jsem mezi Japonci stále více známých a přátel.
Díky tomu jsem mohl proniknout i do japonských zvyklostí hlouběji, než kdybych byl v Japonsku jen na dovolené. Japonsko se mi tak stalo trvalým koníčkem, a tak trochu i druhým domovem.
Děkujeme za rozhovor a těšíme se na zajímavou besedu v rámci Japonské neděle.
