Neratovická radnice připravuje rozsáhlou privatizaci městských bytů. Již v předchozím článku jsem podotkl, že žádná ze stran zastoupených v zastupitelstvu města neměla privatizaci městských bytů ve volebním programu, stejně jako na skutečnost, že radnice privatizaci připravovala už minimálně rok před tím, než o tom informovala zastupitele.
Obě tyto skutečnosti zpochybňují legitimitu takového rozhodnutí. Dnes byla zveřejněna pravidla postupu při privatizaci.
Privatizace má probíhat do rukou bytových družstev, které mají založit oprávnění nájemci. Aby privatizace do jejich rukou proběhla, stačí souhlas pouhých 55 % oprávněných nájemců.
Oprávněnými nájemci jsou ti, kdo mají s městem nájemní smlouvu k bytu nebo tzv. dekret na byt. Nepočítají se mezi ně ti, kdo mají jakékoliv nevypořádané závazky vůči městu a nesmí mít závazky ze soudního nebo exekučního vypořádání.
Tato definice rovnou vyřazuje z hlasování o privatizaci nemalý počet lidí – všechny, kdo dluží libovolnou částku na nájemném, poplatcích za služby, ale třeba na poplatcích za svoz odpadů či za psa. Tím snižuje kvórum.
V hypotetickém případě to znamená, že pokud obyvatelé 20 % bytů mají některý ze závazků vůči městu či exekuci, stačí ke schválení privatizace 44 % od obyvatel všech bytových jednotek. Pokud by “neplatičů” bylo 30 %, pak stačí souhlas jen 38,5 % bytových jednotek k souhlasu s privatizací.
Celostátně je jen v exekucích 9 % obyvatel země a u obyvatel městských bytů bude toto procento zřejmě vyšší. Jednou z funkcí městských bytů je poskytování bydlení těm, kdo mají minimální přístup ke komerčnímu nájemnímu bydlení. A mezi ně patří i lidé, kteří se ocitli v dluhové pasti. Ale také další lidé, kteří jsou ohroženi úplnou ztrátou bydlení.
Znamená to v zásadě dvě věci: 1) Nájemci, kteří nespadají do výše definované kategorie oprávněných nájemců, mohou snadno přijít o bydlení. 2) Družstvo složené z oprávněných nájemců, kteří budou hlasovat pro privatizaci městských bytů, si bude muset vzít úvěr na koupi celého domu a příslušných pozemků, včetně bytů “neoprávněných nájemců” a “oprávněných nájemců,” kteří se k privatizaci nepřihlásí.
Řešení, ke kterému taková bytová družstva zřejmě sáhnou, je nasnadě – prodej družstevních podílů těm, kdo v těchto bytech nebydlí. Vzhledem ke kvalitě městských bytů může jít v některých případech o lidi, kteří mají volné finance a budou chtít koupit byty pro své potomky. V případě méně kvalitních bytů lze očekávat nástup spekulantů, kteří budou tyto byty pronajímat stylem nechvalně známých ubytoven.
I v ideálním případě se tedy do družstva přihlásí všichni nájemci a nikdo v domě nebude “neoprávněný nájemce” se družstva ocitnou v situaci, kdy budou muset primárně splácet úvěr na koupi bytového domu a příslušných pozemků. To znamená, že na další desetiletí mohou zapomenout na investice do domu, které nemalá část městských domů vyžaduje.
Naprosto zásadní je ale také paragraf poslední bod pravidel privatizace bytů. Ten říká vcelku jednoduchou věc. Pokud nedojde k privatizaci vyjmenovaných městských bytů dle pravidel, může dojít k prodeji jinému zájemci.
Už zběžný pohled na “Pravidla postupu při prodeji bytových domů” ukazuje, že pravidla jsou mnohem lépe šita na míru spekulantům s byty než obyvatelům městských bytů.
